Insolvence a insolvenční řízení

Insolvenční řízení je institut (druh řízení) upravený v rámci občanského práva procesního, který je upraven zejména v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, který nabyl účinnosti  od 1. ledna 2008. Tento zákon spojil dvě dosud samostatná řízení konkurzní a vyrovnávací do jednoho typu řízení. Insolvenční řízení započatá před tímto datem se řídí dřívějším zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.

 Předmětem tohoto řízení je řešení vzniklého stavu insolvence (úpadku, bankrotu). To jest situace dlužníka, kdy tento dlužník má dva a více věřitelů a vůči nim buď není schopen ve lhůtě ani 30 dnů po splatnosti dostát svým peněžitým závazkům, a nebo je tzv. předlužen, což je situace, kdy má více věřitelů s tím, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Insolvenční řízení se může týkat také tzv. hrozícího úpadku, který ohlašuje dlužník. Podle zákona jde o hrozící úpadek tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Insolvenční řízení je možno zahájit na popud dlužníka, který je v úpadku nebo hrozícím úpadku a také z iniciativy jeho věřitelů.

Dlužník podnikatel má právo do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu nebo jde-li o insolvenční návrh věřitele do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním soudem navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlášení moratoria. Pokud je dlužník právnickou osobou, tak nesmí být v likvidaci. Návrh na moratorium musí být odůvodněný a musí s ním souhlasit většina dlužníkových věřitelů. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, tak insolvenční soud moratorium vyhlásí na dobu navrhovanou dlužníkem, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Po dobu trvání moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku. Smlouvy na dodávky energií a surovin, zboží a služeb nelze ze strany věřitelů po dobu trvání moratoria vypovědět, pokud ke dni vyhlášení moratoria trvaly déle než 3 měsíce. Za určitých podmínek se ustanoví tzv. předběžný správce. Moratorium končí uplynutím doby, na kterou bylo  vyhlášeno, nebo zrušením soudem.

Způsoby řešení insolvence jsou podle zákona následující: konkurs a reorganizace u dlužníků, kteří jsou zároveň podnikateli a oddlužení u dlužníků-nepodnikatelů (u tzv. osobních bankrotů). V rámci konkurzu se vlastně jedná o zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, ze kterého se uspokojí prvotně zajištění věřitelé (jejichž věřitelské právo je zajištěno prostředky občanského práva hmotného jako například zástavní právo, zadržovací právo apod.) a do určité výše také ostatní věřitelé insolventního dlužníka. Co se týče reorganizace, tak tento institut je z pohledu insolvenčního řízení relativně novějším. Dlužník-podnikatel nadále pokračuje ve své činnosti a to v rámci vytvořeného tzv. reorganizačního plánu. Ten má za cíl osobu dlužníka finančně ozdravit a z výnosů jeho další činnosti uspokojit nárokované pohledávky věřitelů. Reorganizace přichází v úvahu u podnikatelů, kteří mají celkový obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu ve výši alespoň sto milionů korun, nebo pokud zaměstnávají nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru. Oddlužení se provádí dvěma způsoby. Ve formě zpeněžení majetkové podstaty a také prostřednictvím plněním splátkového kalendáře.

Od rozhodnutí soudu o úpadku je soudem ustanoven insolvenční správce, který má na starosti to, aby věřitelé byli uspokojeni pokud možno v co nejvyšší míře. Případnou neplatnost a neúčinnost právních úkonů dlužníka posuzuje insolvenční soud dle zvláštních podmínek.

Možné další rozvětvení:

-        Insolvenční správci a zákon o insolvenčních správcích