Pletichy v insolvenčním řízení

Pletichy v insolvenčním řízení - §226

               Ustanovení §226 trestního zákoníku má za cíl zajistit spravedlivý průběh insolvenčního řízení s cílem zajistit co možná nejvyšší a poměrné uspokojení věřitelů. Postihuje jednání, které by bylo možno laicky označit jako úplatkářství v insolvenčním řízení. Postihuje situace, kdy by nějaký subjekt (v jednotlivých skutkových podstatách se setkáme jak s konkrétním tak i speciálním subjektem) získal majetkový prospěch v rozporu s pravidly a zásadami insolvenčního řízení. Pokud bych měla shrnout nějak jednání, které je proti zásadám insolvenčního řízení, pak by bylo asi nutno odkázat na účel insolvenčního řízení, totiž uspokojení věřitelů v co největší míře a poměrně, tak, aby byly všem věřitelům poskytnuty rovné možnosti k uspokojení svých nároků (dovozeno z §1 insolvenčního zákona).

               Základní skutkové podstaty obsahuje toto ustanovení tři. První z nich cílí na jednání, kdy někdo jako věřitel, v souvislosti s hlasováním věřitelů, si dá slíbit nebo přijme nějaký majetkový či jiný prospěch, a to v rozporu se zásadami insolvenčního řízení. Jde tedy o takový prospěch, na který věřitel nemá v souvislosti s insolvenčním řízením či v jeho rámci nárok. Je to v podstatě určitý prospěch za to, že bude věřitel při hlasování věřitelů hlasovat určitým způsobem. Tohoto jednání se může dopustit pouze věřitel a pouze v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení. Pokud by se někdo takového jednání dopustil, hrozil by mu trest odnětí svobody až na jeden rok nebo trest zákazu činnosti.

               Druhá skutková podstata postihuje stejné jednání z druhé strany. Zde tedy trestní právo postihuje toho, kdo by věřiteli v souvislosti s hlasováním nějaký majetkový nebo jiný prospěch poskytl, nabídl, nebo slíbil. V případě, kdy by tedy někdo věřiteli v souvislosti s hlasováním věřitelů nabídl či poskytl majetkový prospěch a věřitel by jej přijal, budou postižení dle trestního zákoníku za trestný čin pletich v insolvenčním řízení oba. Pokud by věřitel takový prospěch nepřijal, byl by postižen jen ten, kdo by takový prospěch nabídl. Trestní sazba je v obou odstavcích totožná.

               Třetí skutková podstata základní se po stránce jednání neliší od skutkové podstaty první, rozdíl je zde pouze v subjektech, které se takového jednání mohou dopustit. Jsou to subjekty s nějakým kvalifikovaným postavením, řečí zákona speciální subjekty. S ohledem na to, že spolu se speciálním postavením přebírají i větší odpovědnost než běžný věřitel, také mají širší okruh práv a povinností, a tím mohou insolvenční řízení více ovlivnit, je jejich jednání přísněji postižitelné. Takovými subjekty jsou insolvenční správce, který v podstatě řídí insolvenční řízení tak, aby dospělo ke svému závěru a naplnilo svůj účel, dále člen věřitelského výboru a zástupce věřitelů. Co si pod těmito pojmy  představit? V případě, že počet věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení je vyšší než 50, musí si zvolit členy věřitelského výboru, kterých je 3 až 7. Působnost věřitelského výboru stanoví §58 insolvenčního zákona, kde jednak stanoví, že „věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení“, a jednak v odstavci 2 demonstrativně vyjmenovává činnosti, které má věřitelský výbor ve své působnosti.  Pokud není povinná volba věřitelského výboru, mohou (nemusí) si věřitelé zvolit svého zástupce, který dělá v podstatě to samé, co věřitelský výbor. Tato organizace zjednodušuje vzájemnou komunikaci insolvenčního správce a insolvenčního soudu s věřiteli.  S ohledem na výše popsané nelze jinak, než konstatovat, že zvýšená trestní sazba v případě přijetí nějakého nezákonného prospěchu je v případě těchto osob zcela legitimní. Odstavec třetí tedy stanoví na jednání zde uvedené trest odnětí svobody až 2 roky či zákaz činnosti.

               Co se týče kvalifikovaných skutkových podstat, opět jsou podmíněny způsobením škody a speciálním postavením. V  odstavci čtvrtém bude pachatel potrestán trestem odnětí svobody na 6 měsíců až tři léta, způsobí-li jednáními v prvním až třetím odstavci značnou škodu, či získá-li tak pro sebe nebo pro jiného značný majetkový prospěch (nejméně 500 000 korun), nebo spáchá takový čin jako úřední osoba. Odstavec pátý umožňuje uložit trest odnětí svobody na dvě léta až 6 let, pokud pachatel činem uvedeným v odstavci jedna až tři způsobí škodu velkého rozsahu nebo pro sebe či pro jiného získá prospěch velkého rozsahu (nejméně 5 000 000Kč).