Porušení povinnosti v insolvenčním řízení

Porušení povinnosti v insolvenčním řízení - §225

               Trestného činu (zde lze rovnou říct přečinu) podle §225 trestního zákoníku se dopustí ten, „kdo v insolvenčním řízení maří či hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozí účel insolvenčního řízení“. V souvislosti s tímto popisem jednání relevantního z hlediska trestního zákoníku je třeba vysvětlit některé pojmy a související záležitosti.

               Takového jednání se pachatel musí dopustit úmyslně, jelikož v §13 odst. 2 trestního zákoníku se výslovně stanovuje, že k naplnění skutkové podstaty je třeba úmyslného zavinění, pokud zákon nestanoví, že stačí nedbalost. V tomto případě tomu tak není, je tedy třeba zavinění úmyslného.

Základním pojmem této skutkové podstaty je činnost insolvenčního správce a insolvenční správce jako takový, případně účel insolvenčního řízení. V tomto případě bude nutné použít definice v zákoně číslo 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění, popřípadě v zákoně 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích v platném znění. Insolvenční správce je osoba, která je oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce (může se jednat o osobu fyzickou nebo osobu právnickou, která se však vyznačuje osobním ručením společníků). Je to osoba, která je oprávněna provádět úkony v insolvenčním řízení a de facto řeší úpadek dlužníka a snaží se dojít k uzavření insolvenčního řízení a poměrnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů. Podmínky vzniku jeho funkce jsou stanoveny výše uvedenými zákony. K naplnění skutkové podstaty tedy dojde tím, že bude kdokoliv (zde není speciální ani konkrétní subjekt) nějakým způsobem bránit insolvenčnímu správci v provádění úkonů vedoucímu ke splnění účelu insolvenčního řízení. Účel insolvenčního řízení bychom mohli dovodit z §1 insolvenčního zákona jako „řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů“. Pokud tedy pachatel maří či hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a zároveň tím ohrozí účel insolvenčního řízení, naplní skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. K naplnění skutkové podstaty postačí pouze, že účel insolvenčního řízení je ohrožen, nemusí nastat porucha, jedná se ze zákona o ohrožovací delikt. Ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce musí dosáhnout určité intenzity, kterou zákonodárce vyjadřuje slovem „hrubě“. 

Výše popsané jednání bude potrestáno trestem odnětí svobody na 6 měsíců až 3 léta.