Úpadkové právo
Poradna

Úpadkové delikty

Jako úpadkové delikty jsou tradičně označovány trestné činy, které jednak postihují určitý typ majetkové a hospodářské kriminality ve vztazích mezi věřiteli a dlužníky (proto je možné se také setkat s označením trestné činy související s právními vztahy mezi věřiteli a dlužníky), jednak část z úpadkových deliktů postihuje porušení některých povinnosti či pletichaření v insolvenčním řízení.  Jednotlivé typy úpadkových trestných činů nalezneme v § 222 227 trestního zákoníku.

Zákonodárce je zařadil mezi trestné činy majetkové, jejichž společným jmenovatelem je zájem společnosti na ochraně majetku. Společným objektem těchto trestných činů je tedy společenský zájem na plnění závazků vůči věřitelům a zájem na řádném průběhu řešení úpadku dlužníka. S ohledem k výše uvedenému se v této oblasti často setkáváme se speciálním a konkrétními subjekty, neboli specificky určenými osobami, které mohou tyto trestné činy spáchat. Speciálním subjektem je subjekt, který má nějaké specifické postavení (například člen věřitelského výboru), konkrétním subjektem je takový subjekt, který má nějakou vlastnost, která jej odlišuje od subjektů obecných (například dlužník či věřitel). V případě, že skutková podstata vyžaduje spáchání trestného činu pouze některým z těchto subjektů, mohou být tyto trestné činy spáchány pouze osobou, která má buď požadovanou vlastnost, nebo postavení. To neplatí v případě účastenství na těchto trestných činech ve formě návodu, pomoci, či organizátorství. V takovém případě postačí, pokud má požadovanou vlastnost či postavení hlavní pachatel.

Tato zvláštní vlastnost nebo postavení postačí, i pokud je má právnická osoba, jejímž jménem pachatel jedná, a to i tehdy, když k jednání osoby došlo před vznikem právnické osoby, jestliže právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o její neplatnosti, nebo je-li právní úkon, který měl založit takové jednání neplatný nebo neúčinný. Vzhledem ke změnám právní úpravy trestního práva k 1. 1. 2012 bude nutné se taktéž zabývat otázkou, zda takové jednání založí zároveň trestní odpovědnost právnické osoby podle zákona číslo 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob. V případě úpadkových trestných činů se tak nestane, s ohledem na to, že právnická osoba může být pachatelem pouze vyjmenovaných trestných činů (§7 z. 418/2011 Sb.). V tomto výčtu však úpadkové delikty nefigurují.

Dalšími důležitými pojmy bude vztah dlužníka a věřitele, a to pro trestné činy podle §222 a §223. Musí se jednat o trvající platně založený vztah podle občanského či obchodního práva, který založí na jedné straně závazek dlužníka na druhé straně pohledávku věřitele.

            Pro trestné činy podle §225 a §226 bude zase stěžejním pojmem insolvenční řízení. Podle § 128 odst. 2 tr. zák. se jedná o insolvenční i konkurzní řízení. V tomto ustanovení je patrná vazba trestního zákoníku z hlediska uvedených skutkových podstat na zvláštní předpis – zákon č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), eventuálně v případě trestních řízení zahájených před 1. 1. 2008 zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, který byl zrušen k 31. 12. 2007. Insolvenční zákon ve svém § 2 písm. a) definuje insolvenční řízení jako soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek a způsob jeho řešení. Budou sem patřit i takzvané incidenční spory, což jsou spory, které jsou vyvolané insolvenčním řízením a o kterých tak stanoví zákon.

            Vymezení pojmu úpadku bude nutné s ohledem na trestný čin dle §223 a §224. V úpadku je dlužník jestliže má více věřitelů, závazky více než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Pro účely trestního práva je rozhodující faktický hospodářský stav subjektu, nikoliv to, zda bylo či nebylo zahájeno insolvenční řízení. 

 

Mezi úpadkové delikty řadíme: